Dne 5. května 1945 v pozdních odpoledních hodinách rozhodl velitel 1. ruské divize Ozbrojených sil Výboru pro osvobození národů Ruska (KONR) genmjr. Sergej Kuzmič Buňačenko, nacházející se se svým štábem v Suchomastech u Berouna, že jeho dobrovolecký antistalinský útvar vyrazí na pomoc Praze. Stalo se tak proti vůli vrchního velitele Ruské osvobozenecké armády (ROA) genpor. Andreje Andrejeviče Vlasova. Druhého dne se jednotky jeho divize daly na pochod v širokém pruhu mezi řekou Berounkou a státní silnicí Beroun – Praha.
autor článku: Pavel Žáček
6. května 1945
Vojenskému velitelství Velké Prahy „Bartoš“ začaly informace o postupu jednotek 1. ruské divize – doprovázených obrněnou technikou – na Řeporyje docházet po 14. hodině 6. května 1945. Některé z nich nesly ruské označení „POA“. O necelou hodinu později Národní výbor v Řeporyjích potvrdil, že proud vojáků procházející obcí jsou vlasovci. Zároveň místní vojenský velitel podporučík v záloze František Krška nahlásil, že prvních několik vozidel, včetně nákladního auta s vlečňákem obsazeným vojáky, poslali na pomoc ohroženým Stodůlkám.
Okolo 15. hodiny přijela do z Ořecha asi 80 členná průzkumná cyklistická jednotka, posléze do Řeporyjí přijel první pancéřový vůz, kteří zřejmě zamířil směrem na Jinonice. Následně byly Stodůlky posíleny další pěší rotou o sto mužích.
Krátce před 16. hodinou ppor. Krška informoval o skupině vlasovských důstojníků z Chýnice, která vyhledává vhodné palebné postavení pro dělostřelectvo.
Citát z obecní kroniky potvrzuje, že se o 16. hodině část vlasovců začala zakopávat u hřbitova a dále směrem na Stodůlky a část ke Slivenci. Převzali také strážení německých zajatců, které zahnali do školních sklepů. Bylo zřejmé, že na Prahu zamířily cyklistické i pěší jednotky, obrněná vozba a část dělostřelectva. V úvoze pod stodůleckým hřbitovem byla zamaskována děla, jež ostřelovala ruzyňské letiště, Strahov a zřejmě také německá kasárna v Motole.
O půl hodiny později bylo velitelství „Bartoš“ informováno, že na pomoc Velké Praze od západu zamířily čtyři pěší pluky doprovozené lehkým dělostřelectvem: 1. pluk přes Radotín podél Vltavy na Smíchov, 2. pluk ve směru na Řeporyje a Jinonice, 3. pluk po plzeňské silnici do Zličína a na Ruzyň a 4. pěší pluk ve směru Stodůlky – Motol. Chýnický starosta navíc ppor. Kršku informoval, že v Řeporyjích by mělo přenocovat až 3000 mužů.
V 18.30 hod. se vládní vojsko dozvědělo, že do Prahy směřuje na 25 000 vojáků a důstojníků, jejichž štáb bude po krátký čas - snad přes noc - umístěn v Řeporyjích.
V 19.45 hodin převzalo velitelství „Bartoš“ zprávu, že na četnickou stanici v Řeporyjích dorazil genmjr. S. K. Buňačenko. Řeporyjský Národní výbor velitele divize ubytoval v čp. 258, u cukráře Josefa Kouby. Genpor. A. A. Vlasov, který ho doprovázel, byl ubytován ve vile MUDr. Kamila Ježka, čp. 447.
-
Styčný důstojník vládního vojska hejtman Jaroslav Rendl zároveň požádal o zodpovězení dvou dotazů:
- Kde jsou v Praze největší odpory německé.
- Jak to vypadá v prostoru Dejvice.
-
Krátce po 20. hodině, zjevně po diskuzi s genmjr. Buňačenkem a jeho štábem, htm. Rendl své požadavky zásadně rozšířil:
- kde kladou Němci největší odpor
- kudy N[ěmci] ustupují z P[ra]hy
- zda gestapo opustilo P[ra]hu
- v kterých budovách se nalézá gestapo
- zjistit situaci v Ruzyni, Košířích, na Zlíchově, Horoměřicích a Suchdole a kladou-li N[ěmci] odpor.
Spojovací ústředna Zemského četnického velitelství získala od četnické stanice Řeporyje informaci o vyslání vlasovského parlamentáře do ruzyňských kasáren Waffen SS a na letiště, aby se do jedné hodiny po půlnoci vzdaly a složily zbraně. Velitelství „Bartoš“ bylo následně požádáno o doplnění paliva a proviantu.
Jedním z nejdůležitějších povstaleckých emisarů, který jednal s velením 1. ruské divize již v noci z 5. na 6. května 1945 byl major pěchoty Martin Brumla, o čemž před polednem osobně informoval na velitelství „Bartoš“ brig. gen. Karla Kutlvašra a div. gen. Emila Linharta. Gen. K[utlvašr]. vše schválil, pochválil moji iniciativu a nařídil mně, abych tak iniciativně pokračoval dále. Od náčelníka štábu pplk. Bürgra převzal mjr. Brumla jednoho ruského důstojníka a s pobočníkem ppor. pěch. v záloze Ladislavem Hudečkem odejeli přes Radotín na Suchomasty.
1. ruská divize již byla na pochodu ku Praze. Mjr. Brumla se u Karlštejna připojil k jednomu proudu a se štábem divize dospěli kvečeru 6. května do Řeporyjí.
Podle svědectví mjr. Brumly vydal genmjr. Buňačenko v Řeporyjích o 22. hodině večerní 6. května svému štábu bojový rozkaz pro útok následujícího dne s cílem „dobýt Prahu a zachránit bratry Čechy“. Dispositiv není zachován, anžto pobočník, který si dělal poznámky, upadl dne 7. 5. v bojové situaci do zajetí a zápis zničil. O půl hodiny později styčný důstojník 1. ruské divize v Řeporyjích potvrdil, že žádná podřízená jednotka nesmí nikomu poskytnout své zbraně. Zároveň velitelství „Bartoš“ ujistil: Naše vojska budou bojovati za Prahu.
Kolem 22. hodin byl do Řeporyjí vyslán por. pěch. v záloze JUDr. Vladimír Prášil, člen povstaleckého velitelství Cibulka, k projednání likvidace německé posádky v Motole. Po sehnání ruského tlumočníka Dr. Ivanova, sedli jsme do zvědného panceřového auta a vydali se na cestu do Řeporyj […], kde ne okraji [obce] jsme potkávali prvé Vlasovce. Leželi, zpívali i spali podél silnice, ačkoliv poprchávalo a bylo zima. V hostinci, kde byl umístěn štáb divize, por. Prášil kromě genmjr. Buňačenka vyjednával také s mjr. Brumlou, styčným důstojníkem velitelství „Bartoš“, o akcích pro příští den. Velitel 1. ruské divize je pak poslal do Stodůlek za velitelem 4. pěšího pluku plukovníkem Igorem Konstantinovičem Sacharovem, jehož úkolem bylo se v ranních hodinách probít přes Motol do Prahy.
Krátce před 23. hod. odvysílal povstalecký rozhlas relaci: Sbory generála Vlasova sem dnes dorazily. Pozor! Tanky a obrněné vozy vojsk generála Vlasova jsou označeny československou vlajkou a bílými kruhy na pancéři. Vojsko je oblečeno do německých uniforem, ale označeno slovanskými trikolorami. Na čepici mají oválný odznak s červeným středem, na pravém rameni mají odznak s písmeny „POA“.
V pozdních večerních hodinách dorazil do Řeporyjí ještě emisar vojenského velitelství a. s. Walter, který se měl spojit přímo s genmjr. Buňačenkem. Por. Volman se vrátil zpět se zprávou, že ještě v noci dosáhnou některé jednotky 1. ruské divize Jinonic a tlumočil žádost, aby pro ně bylo připraveno jídlo.
7. květen 1945
V jednu hodinu po půlnoci 7. května se na výzvu velitelství „Bartoš“ dobrovolně přihlásil por. Bohumil Charvát z povstaleckého velitelství Praha – Střed v kasárnách Jiřího z Poděbrad k proniknutí s instrukcemi a mapami ke genmjr. Buňačenkovi. Ve štábu Bartoš obdržel mapy od npor. gšt. Mirovského s rozkazem, že se jedná o vojska gen. Vlasova kdesi jihozápadně od Prahy, kterým budiž předány plány nejpozději do 4 hod. ráno. Přelézáním barikád za střelby mnohdy i českých hlídek podařilo se jmenovanému dosáhnouti po mnohých obtížích Walterovy továrny v Jinonicích a odtud rekvírovaným autem dospěl do Řeporyjí, kde skutečně gen. Budičenko [Buňačenko] zastihl a jemu vše podle rozkazu předal a vysvětlil. Ve 2.50 hod. hlásil por. Charvát ze Štefanikových kasáren splnění úkolu.
Vojenský velitel Waltrovky pplk. Václav Vlček odjel ve 4. hod. ráno do štábu 1. ruské divize v Řeporyjích, kde projednal jeho přemístění v dopoledních hodinách do své továrny. Genmjr. Buňačenko požádal o zajištění leteckého personálu k nasazení po předpokládaném obsazení letiště Ruzyně.
O páté hodině ranní překročily jednotky 1. ruské divize Vltavu a postupovaly ve směru Vinohrady – Malešice a Vyšehrad – Pankrác.
V 7.25 hod. hlásil kpt. Holeček z Třebonic, že před hodinou sestřelilo protiletadlové dělostřelectvo vlasovců proudový Me 262 Schwalbe. O patnáct minut později byl vydán příkaz, aby byly v obci odstraněny barikády. Před sedmou hodinou měly ve směru Řeporyje – Ruzyň projet tři vlasovské tanky, v obci zůstala část trénu.
V 10.15 hod. navštívil npor. gšt. Josef Mírovský ze III. oddělení štábu velitelství „Bartoš“ v Řeporyjích genmjr. Buňačenka, předal mu plán Velké Prahy s přesně zakreslenými místy německého odporu a podrobně o nich informoval. Současně bylo mu tlumočeno přání velit. „Bartoš“, týkající se zejména získání prostoru Petřín a zabránění event[uelní] děl[ostřelecké] střelbě na Hrad a město.
V souvislosti s rozhodnutím k ústupu z Prahy se v 16.45 hod. jednotky 1. ruské divize začaly urychleně stahovat z jinonické Waltrovky a jejího okolí směrem na Stodůlky. Zvýšený pohyb mezi ruskými dobrovolci zachytil ve své zprávě kpt. pěch. v. v. Eduard Bystřický: Tanky odjíždějí ulicí Novoveskou do hlubočepského údolí na pomoc Žvahovu a Hlubočepům, na které podle zmatených zpráv dotírají oddíly SS. Jiné části odjíždějí však Řeporyjskou ulicí kolem policejního revíru z Prahy směrem západním. […] V noci nastává zvýšená nervozita po jejich odchodu…
8. květen 1945
V 1.15 hod. hlásily Řeporyje prostřednictvím vládního vojska, že již více než půlhodinu projíždějí obcí treny Vlasovců směrem na Ořech. Řeporyje prosí vysvětlit proč. Zda ústup? O hodinu později zaútočilo 200 – 300 příslušníků SS proti vlasovské jednotce ve Slivenci. Při návratu průzkumné hlídky policejního strážmistra Pecha z Berouna ve 3.30 hod. byl hlášen ústup asi 5000 vojáků 1. ruské divize směrem na Plzeň. Při zpáteční jízdě bylo toto hlášení plně potvrzeno, ježto jmenovaný potkával množství vlasoveckých oddílů v rychlém ústupu na Beroun.
V 9.45 hod. potvrdil Národní výbor v Jinonicích, že vlasovci jsou zakopáni před Řeporyjemi směrem ven z Prahy.
Před polednem JUDr. František Vavřička z Ústřední rady odborů tlumočil sdělení četnické stanice Řeporyje o ranních velkých pohybech ruských jednotek. Směr neudali, jelikož neměli jistotu (čet. stanice), s kým mluví. Podle obecní kroniky ustupovali směrem na Mořinu.
Po 14. hod. vojenské velitelství Řeporyje opakovaně požadovalo, aby velitelství „Bartoš“ zprostředkovalo další pomoc armády gen. Vlasova. Vojáci SS nejsou informovaní o po[sledním] výv[oji] věcí. Nev[ědí,] že je mír. Žádáme, aby NV Praha sjednal pomoc arm[ády] Vlasova. Nepřátelé v okolí Hlubočep, Barrandova, Slivence, Radotína a Kosoře. Hrozí obklíčení. […] Měl bych k disposici pro obranu Řeporyjí 100 lidí – vojáky čs. armády, nejsou však zbraně a střelivo.
Okolo 16.30 hod. informoval poštovní úřad Řeporyje o kritické situaci ve Slivenci po ústupu vlasovců na Beroun. Ještě ve 20 hod. 8. května podal předseda Národního výboru Řeporyje (č. telefonu 46741-74) hlášení o postupu silných jednotek Waffen SS v prostoru Radotín – Černošice. Hlášení zároveň obsahovalo příslib další pomoci ze strany 1. ruské divize pro hlavní město, přičemž Řeporyje měly na noc připravit ubytování asi pro 1 000 mužů a Slivenec dokonce pro 1 200 vojáků.
9. květen 1945 ovšem přinesl jiné rozuzlení povstaleckého dramatu.